Specifikace zdrojů

AT
Pokud si ještě pamatuje na standard AT, jistě víte, o co zhruba šlo. Používal se ve velké míře zhruba do roku 1998 a byl určený pro starší systémy - napětí poskytovaná zdrojem byla 5V a 12V, zdroj se zapínal spínačem na bedně přímo přes ~230V a koncepce nebyla připravená pro softwarové zapínání (ostatně jak by taky mohla, když přepnutím tlačítka došlo k odpojení od sítě a ani případný blesk nebo napěťová špička by s počítačem nemohla nic udělat).
ATX
Přeorientoval umístění procesoru na základní desce a i její rozměry, také se ale dotknul zdrojů. Ty kromě napětí 5V a 12V začaly dodávat i napětí 3.3V a byl vytvořen princip softwarového zapínání. Zdroj má v podstatě tři stavy - zapnuto se všemi napěťovými okruhy v chodu, vypnuto (lze zařídit pouze vypínačem nebo vyndáním kabelu ze zásuvky) a stand-by s omezeným příkonem pro napětí 5V - toto je označeno jako 5Vsb a slouží k přepnutí do stavu zapnuto. Zapnutí se provádí spojením dvou pinů na hlavním Main Power konektoru a toto zapnutí vždy provádí základní deska, ať už na popud prokliknutí tlačítka na bedně nebo přes Wake-up
funkcí síťové karty, USB zařízení nebo třeba přes hodiny.
ATX12V
Na začátku roku 2000 (mimochodem tři čtvrtě roku před uvedením Pentia 4), byl vytvořen další standard - ATX12V. Běžně panuje názor, že ATX12V = další konektor, ale tak tomu není. ATX12V je plnohodnotný standard navazující na ATX 2.03 z roku 1998 a rozšiřující ho nejen o další konektor, ale také o nové požadavky na výkon na jednotlivých napěťových větvích zdrojů. Dnes nemá vůbec smysl kupovat klasický ATX zdroj. Standard ATX12V 2.0 již prošel třemi revizemi, v první (ATX12V 2.01) je dodáno umístění snímacího vodiče stabilizace 3.3V větve na Main power konektoru. V druhé revizi (ATX12V 2.1) je doplněna
podpora 450W zdrojů a v zatím poslední třetí revizi (ATX12V 2.2) přibyla poznámka o vhodnosti zdvojení vodičů k Main power konektoru (u vyšších výkonů se to stává nutností).

Specifikace zdrojů

AT

ATX

ATX12V